Podle čeho poznat „dobrou“ školu

Jako rodič bych se opravdu hodně zabýval otázkou, jakou školu vybrat pro svého potomka. Bohužel naprostá většina rodičů „odevzdá“ dítě na dlouhých 9 let instituci, o které většinou ví jen to, že nese názevZákladní škola“.

 

Dobrá škola neexistuje

Univerzálně „dobrá“ škola pro všechny prostě neexistuje. Ano, jsou „dobré“ školy, ale pro určitý typ dětí.

Dokonce si myslím, že ani „dobrý“ učitel neexistuje. Pokud by „nejúžasnější“ učitel v pondělí vzdělával děti v jedné škole a v úterý v druhé úplně jiné, tak výsledky žáků obou škol by byly zcela rozdílné. Je to dáno rozdílným složením žáků, jiným prostředím, vybavením, přístupem a vztahy ostatních učitelů i dalších zaměstnanců školy (např. kuchařek), místními odlišnostmi a třeba i umístěním školy. Těch faktorů je obrovské množství. Proto stejný učitel bývá pro někoho „bůh“ a pro druhého totální „outsider“. Každému typu a věku dětí vyhovuje někdo jiný.

A od toho bych se odrazil. Prostě je potřeba popřemýšlet, jaké jsou životní hodnoty a zájmy vaší rodiny, jaký typ je váš potomek a od toho vše stavět.

 

Při výběru školy bych stál nohama na zemi a nečekal bych žádné zázraky, žádnou „idealizovanou“ školu. Jisté kompromisy bude muset udělat vždy. Pamatujte, že nejvíc zklamaní budete z nenaplněného očekávaní.

Oni totiž ti „vysnění“ učitelé jsou většinou úplně „normální“ lidé. Akorát o nich v okolí školy kolují úplné „skazky“. Po prvotním nadšení děti vystřízliví a zjistí, že kupodivu i ten „vysněný“ učitel píše testy, vyžaduje dodržování pravidel, dává poznámky a některé problémy vyřeší i v neprospěch právě toho dítěte ... A najednou přijde obrovské zklamání, dítě začne „vysněného“ učitele zavrhovat. Později o něm začne mluvit negativně i doma, což přirozeně převezmou i rodiče. „Vysněný“ učitel se postupně dostává do pozice toho, který vaši naději nenaplnil. A to vše jen díky zidealizovanému očekávaní.

 

Pokud máte doma dítě bez jasně vyhraněných zájmů (= naprostá většina dětí), tak to jistě uvítá zcela „obyčejnou“, „normální“ školu, která pro něj ale bude právě ta „dobrá“.

 

Za to pro děti zaměřené převážně jedním směrem (např. logicky myslící, sportovně či umělecky talentované … - těch je ale naprosté minimum) bude zase „dobrá“ škola ta, která se částečně specializuje tímto směrem – tzn. škola, která se dlouhodobě snaží v jisté oblasti profilovat, má k dané činnosti vybudované prostorové, materiální, a především, personální podmínky.

Pozor ale na školu, kde momentální vzplanutí paní ředitelky otočí její chod o 90° jiným směrem. Ve školství má vše obrovskou setrvačnost, takže reálné změny můžete zaznamenat nejdříve za 3-5 let, což je tak dlouhá doba, že vaše dítě už na té škole třeba ani nebude. Navíc, to že „vzplála“ paní ředitelka neznamená, že „vzpláli“ i další zaměstnanci, rodiče a děti. "Vzplanutí" tak může zase velice rychle "uhasnout".

 

Předpokladem, že si dítě najde učitele, který mu prostě sedne je to, aby ve škole byla zastoupena škála různých typů vyučujících (puntičkáři – drsňáci – pohodáři – aktivní – samaritáni …).

 

Hodně velký pozor si ale dejte na to, aby ve škole nebyl učitel, kterého se dítě (tedy mnohdy i rodiče) vyloženě bojí, tzn. direktivní dominantní typ - macho. Ten totiž přebije všechno (i dobré) v té škole. Jeho přístup, příkazy a třeba i pohledy zabíjí jakékoli vlastní uvažování a zodpovědnost. Vzdělávání dětí se stává jen formální – podle vzoru "do testu napiš, co jsem ti nadiktovala do sešitu".

Pozor – paradoxně bývá tento učitel často dětmi, rodiči i vedením označován za toho nejlepšího. Jiný názor, nepřesnost, vlastní úvahu takový učitel okamžitě otočí proti dítěti (rodiči), to se pak bojí cokoli říct, a tím si direktivní učitel postupně (většinou velmi rychle) vybuduje pozici slepě obdivovaného – ostatně tak, jak to u agresorů bývá.

 

Také není úplně dobré, když ve škole najdete jen jediný typ učitelů, prostě když jsou tam všichni stejní, mají stejný přístup, stejné myšlení … To pak děti, kterým tento jediný typ nesedne, jsou úplně ztraceni, totálně bez šance. Bohužel se to stává, protože paní ředitelka zpravidla buduje učitelský sbor tak, aby vyhovoval jí, nikoli žákům.

 

Dejte si pozor i na ty „specializované“ školy. Přihlásíte-li totiž „běžné“ dítě na školu „specializovanou“, buďte si jisti, že ho to tam bavit nebude. A ani sebelepší učitel mu nepomůže – to prostředí a organizační podmínky školy mu jednoduše nemohou vyhovovat.

Je to podobné, jako když „nesportovní“ dítě přihlásíte na tréninky fotbalu, s tím, že tam ke sportu "přičichne" a oni ho tam "naučí se hýbat". Nenaučí. Prvotní nadšení brzy opadne, dítěti se tam dříve či později přestane líbit a stejně odejde – navíc s trvalým odporem ke všem sportům.

 

Jak to bude dál

Děti rostou jako z vody, a proto bych hodně velkou váhu přikládal informacím, které se týkají vzdálenější budoucnosti. Určitě se zajímejte:

  • jednak, jak to bude probíhat v té třídě, do které dítě nastupuje
  • ale hned na to musí následovat otázky typu "jak to bude dál", např.:
    • Jaké jsou formy a možnosti vzdělávání. - ve 3., 5., 8. třídě
    • Je ve škole zázemí pro vyžití teeanegerů (připomněl bych, že většině ZŠ je vybavení pouze pro nejmladší děti)
    • Jak podporuje škola u dětí samostatnost a odpovědnost.
    • Jaké je vybavení učeben, a to především II. stupně, kde už jsou děti náročnější a nestačí jim jen papírové kartičky.
    • Jak probíhá přechod na II. stupeň, kde hodně dětí odchází a zase mnoho přichází - zásadně se mění kolektiv i styl práce.
    • Podle čeho se bude dělit třída na skupiny.
    • S jakými významnými akcemi mám počítat v celém průběhu školy.

 

Zdání klame

Prosím, berte v úvahu i to, že barva fasády ani upravený záhonek růží před školou nemají na vzdělávání vašich dětí žádný vliv

Za to příjemné, klidné, podnětné prostředí, přístupnost učitelů ano.

 

Slova klamou ještě víc

Asi jste zaznamenali názvy škol a jejich výukových programů – např.: Žijeme spolu, Škola s rozšířenou výukou (doplňte si sami čeho), Škola pro všechny, Škola pro mé dítě, Klíč ke vzdělání, Vzdělání pro budoucnost ….

Prosím pěkně, toto jsou jen „motivační“ názvy, které o způsobech výuky neříkají vůbec nic. Proto se vždy zajímejte o to, jak to ve škole skutečně funguje. Na slova moc nedejte.

 

Web školy

Z prezentace školy se dá vyčíst hodně o jejím fungování. Škola, která má webovky stručné, jasné, přehledné = intuitivní, na mě působí velice dobře. Je to prvotní předpoklad, že takto jednoduše bude fungovat i výuka a prostředí ve škole.

Pokud se z internetových stránek „nedozvíte nic“, orientace na nich vyžaduje „příručku“, informace pro rodiče jsou dávány příkazem, za kde čím, se objevují tři vykřičníky a místo jednoduchého návodu se dozvíte, že podle vyhlášky XY paragrafu YX … – tak doporučuji vážně zvážit, jestli je to ta pravá škola pro vaše dítě. Předpokládal bych totiž, že tímto stylem bude probíhat i výuka a komunikace vůči dětem a rodičům.

 

Doporučení přátel

Čemu bych při výběru školy hodně věřil, je doporučení od někoho, kdo je obdobného ražení jako vy, resp. vaše dítě.

Naopak, nulovou váhu bych dával škole, která má v internetovém hodnocení 5 hvězdiček. To o kvalitě školy (= způsobech vzdělávání, prostředí ve škole, možnosti seberealizace) nevypovídá vůbec nic.

 

Vždyť se to tak dělalo vždycky …

                    = nikdy se to tak nedělalo

Prakticky na všech školách se setkáte např.:

  • se sběrem papíru a víček od PET lahví, s ekotýmem
  • se sportovními závody (zpravidla atletickými a fotbalovými)
  • s předmětovými olympiádami a soutěžemi (ČJ, AJ, Ze, Dě, Ma, Fy, Ch, Bi …)
  • s nějakou tou kulturou (divadlo, kino, výstavy)
  • asi s každou školou pojedete na lyžák i na školní výlet (ŠvP) i do zahraničí

Ano, tyto aktivity nabízí vlastně každá škola. Porozhlídněte se, jestli škola dělá jen to „co všichni“, nebo i „něco“ méně obvyklého. Zvláště starším dětem totiž jaksi tradiční „Vánoční jarmark“, či „sběr papíru“ už moc neříká. Ti už vyžadují něco adekvátního jejich věku a schopnostem, např. zážitkové akce, vyžadující vzájemnou spolupráci a samostatnost. Příkladem mohou být činnosti typu:

  • spaní ve stanu, vaření v kotlíku
  • vícedenní přechod hor, lezení (ferraty, lanová centra, umělé i přírodní stěny)
  • cyklo a vodácké akce
  • méně časté sporty (ringo, laser game, hasičské a branné činnosti, paintball …)
  • brigády v lese

Mimochodem, podle mých zkušeností jsou tyto akce strašně náročné na přípravu – což ve výsledku tak nevypadá – a zároveň plnohodnotně nahradí i několikaměsíční teoretickou výuku přímo ve škole. Za mě určitě taková škola dostává palec nahoru a ti co toto v ní organizují, mají můj neskonalý obdiv.

 

Tvořím pro dobré lidi. David Gajdošík.

Učitel s neučitelským myšlením a názory.