Tvořím pro dobré lidi.

 

 

 

 

Mgr. David Gajdošík

 

Učitel s neučitelským myšlením a názory.

To jsem celý já …

Udělal jsem si test a výsledek je jasný:

"Zřejmě bych skončil v plamenech na hranici jako Jan Hus. Mé smýšlení je prý blízké tomu, jak smýšlel pražský mistr.

Možná jsem podobným idealistou, který stojí – či chce stát – neochvějně na půdě trvalých hodnot a nesmiřuje se s tím, jak věci jsou.

To mi přináší sváry a řadu nepřátel.

V životě to nemám vůbec lehké, ale pokud budu vždy hledat především dobro a spravedlnost, pak můj boj jistě nebude marný."

 

Tak, něco asi na tom bude, hold jsem takový.

Na ZŠ Jitřní – tehdy sportovní školu – jsem nastoupil v únoru 2003, takže letošní školní rok zahajuji již 18. sezónu. Služebně starší vyučující byste tady hledali těžko, prakticky všichni vyučující sem přišli až po mně, prostě jsem takovým „inventářem“ školy.

Za těch 18 let se mi zde povedlo poznat naprosto úžasné lidičky, vytvořit pro ně (a s nimi) smysluplnou výuku, pohodové akce i víkendové výpravy.

Hřeje mě u srdíčka, když se přijdou podívat bývalí žáci a vzpomínají na to, co jsme společně prožili. Vždy mi hlavou projede, že ta (nevděčná) práce učitele snad má smysl, i když ho někdo objeví třeba až v době, kdy opustí školu :-).

Fyzika na ZŠ JItřní, učitel Mgr. David Gajdošík

 

Od začátku učím technicko-přírodovědné předměty – tedy hlavně fyziku, chemii a laboratorní techniku – ty mě fakt baví.

Dětem se snažím látku podávat stručně jasně výstižně (což se samozřejmě ne vždy daří). Fakt si myslím, že žákům předávám znalosti a dovednosti tak, že z těchto předmětů nemají takovou psychickou újmu, jakou z nich mívali jejich rodiče.

K těmto hlavním předmětům většinou dobírám i přírodopis a počítače. Za tu řádku let jsem ale učil už skoro všechno, třeba i:

  • rýsování – jó i to se tady učívalo a mělo to co do sebe
  • předchůdci dnešní laboratorní techniky nesly názvy jako přírodovědná, později chemická, a ještě později fyzikální praktika
  • ale taky občanku, rodinku a výchovu ke zdraví
  • nebo „top“ předmět zvaný volba povolání
  • povedlo se mi učit i nějaké hodiny dějepisu a zeměpisu
  • a dokonce jsem mnohokrát vedl i kurzy počítačů pro seniory

Takže kromě těláku a humanitních předmětů vlastně všechno :-).

 

značení turistických tras, David Gajdošík

Ve volném čase značím turistické trasy a rád se projíždím vlaky.

Ze sportů mě berou hlavně branné činnosti a atletika. Za obrovské srdcaře považuji i HC Kometa Brno, či FC Baník Ostrava.

Hodně mého času padne na přípravu volnočasových akcí pro děti, jízdu na kole a na vycházky do přírody.

 

K učení jsem se dostal vlastně náhodou (což zpětně hodnotím jako největší devizu).

Na základce jsem chodil do různých kroužků – třeba turisticko-branného, do sportovek, fotografického, elektrotechnického, ale i do dramaťáku.

Ve 14 letech, vstupem na střední školu, zakládám vlastní oddíl (všimněte si rozdílu – dnes 14letým borcům, kteří by bez problémů zvládali třeba i založit oddíl, rodiče organizují každou minutu jejich času a my je vodíme ve dvojicích i do jídelny – asi by to sami nezvládli :-). Nejprve pod dohledem dospěláků, později už jako vedoucí. Do našeho oddílu chodily i děti hned ze třech dětských domovů. Dnes by se tomu asi říkalo integrace, nebo moderněji inkluze – my jsme to tenkrát tak neřešili. Prostě nás to bavilo a děti asi taky – schůzky bývaly 2x týdně, co 14 dní víkendovka a 3x do roka tábor – to byly časy!

Při té oddílové činnosti jsem studoval textilní průmyslovku, později i vysokou. Nepředstavujte si to ale, že umím šít – jednalo se o obor mechanické technologie – tedy stroje a spousta chemie. To mi přineslo mnoho zkušeností z reálné výrobní praxe. Na rozdíl od většiny teoretiček (které ví co a jak má kdo dělat, ale v reálu jejich pracovní zkušenosti jsou jen ty, že u tatínka ve firmě byly na brigádě a nosily šanony z prvního patra do druhého), mám i slušné zkušenosti s prací ve výrobních podnicích různého typu.

Jenže jak je známo, textilní průmysl šel u nás do kopru, a tak jsem byl nucen zvolit něco jiného. Naskytla se mi možnost starat se o jednoho kluka na vozíku ve vyučování. Dnes by se tomu říkalo asistent, tenkrát se to ale tak neřešilo. A při tom jsem na té škole začal i učit.

Ale všechno má svůj konec, a tak jsem se ze dne na den ocitl v Praze. No a tady jsem už zahajuji 18. školní rok, se zkušeností:

  • z reálné praxe ve výrobních podnicích různého typu
  • z více než 30letou prací s dětmi v zájmových oddílech
  • s dlouholetou integrací dětí z dětských domovů mezi většinovou populaci
  • a s integrací zdravotně a sociálně znevýhodněných dětí

Možná, že i díky těmto zkušenostem vnímám vzdělávání dětí jiným pohledem, než je většinový názor vyučujících.

 

Za jeden z největších učitelských majstrštyků považuji umění zjednodušit látku tak, aby jí děti pochopily a následně i uměly využít v každodenním životě a při tom vytvořit přátelské prostředí, ve kterém se zúčastnění respektují a dovedou si říct jak příjemné, tak nepříjemné věci, bez pocitu strachu z odpovědi.

 

Svými postoji i přístupem se o toto snažím. Zároveň chápu, že se všem 310 žákům, které vzdělávám v 17 předmětech a třídách (ukažte mi dalšího učitele s tolika předměty a žáky – asi se vám to nepovede), a jejich rodičům prostě zavděčit nezvládnu.

Tak to tak berte!

 

Jak už jsem uvedl výše, vnímám vzdělávání jiným pohledem, než je vžitý názor. S mými názory na vzdělávání se můžete seznámit v následujících odkazech:

 

Učitel Mgr. David Gajdošík, ZŠ Jitřní

Tvořím pro dobré lidi. David Gajdošík.

Učitel s neučitelským myšlením a názory.