TO JSEM CELÝ JÁ …
Za svou nejlepší učitelskou přednost považuji to, že nejsem učitel, ale technolog. Tedy lépe řečeno, že jsem původně vystudoval, a později i pracoval, jako technolog. Teprve až po pracovních zkušenostech jsem začal učit.
Asi i díky tomu na sobě pozoruji, že mám diametrálně odlišný názor na způsoby vzdělávání, mám jiný přístup k výuce, k dětem, k rodičům a vůbec i k fungování škol, než mívá běžná „řadová“ učitelka.
Studium učitelství
Pedagogické vzdělání jsem si dodělal až v době mého učitelování. Za neocenitelný, a ničím nenahraditelný přínos studia při zaměstnání, považuji to, že jsem výuku dopoledne zažíval jako učitel a odpoledne jako žák v lavici – tedy z jedné i druhé strany. Tuto jedinečnou a obrovsky přínosnou zkušenost bych přál každému učiteli.
Doslova na vlastní kůži jsem prožíval přesně ty „hrůzostrašné“ situace, které zažívaly děti ode mne. Postupně jsem si začal uvědomovat, jak různými „učitelskými“ praktikami zahlcuji poznání, vymýšlím zbytečné překážky, a že spoustu věcí dělám přesně naopak. Ale taky to, jak málo zohledňuji komplikace, které dětem do cesty přinese sám život.
Za obrovsky obohacující zkušenost považuji i předávání poznatků od jiných, stejně „postižených“ studentů, jako jsem byl já – „neučitelů“, kteří si doplňovali kvalifikaci (cca polovina studentů). Prostě, nebyla to jen „teoretická“ výuka, jakou zažívají běžní „denní“ studenti, ale také výuka skrz poznatků z reálných školních situací, různých postřehů, způsobů řešení a vychytávek.
Asi není úplně potřeba vysvětlovat, že na základě těchto studijních zkušeností, jsem hodně upravil způsob výuky, obsah zápisů i formulování otázek do testů. Látku se snažím zjednodušit, aby jí děti pochopily a následně i uměly využít v každodenním životě. Cíleně se ptám na otázky typu „vysvětli proč …“, které upřednostňuji, před naučenými frázemi ze sešitu.
Jsem přesvědčen, že žákům předávám znalosti tak, že z předmětů typu „fyzika a chemie“ nemají takovou psychickou újmu, jakou z nich mívali jejich rodiče.
Na žáky se nechci dívat jen pohledem, „že to tak udělal“, ale hledám příčinu, proč to udělal zrovna takto. Snažím se vytvářet přátelské prostředí, ve kterém se zúčastnění respektují a dovedou si říct jak příjemné, tak nepříjemné věci, bez pocitu viny a strachu.
Je pochopitelné, že se mi to ne vždy daří. Svými postoji i přístupem se však o to snažím. Zároveň si uvědomuji, že se všem 254 žákům, které vzdělávám v 15 předmětech a třídách (ukažte mi dalšího učitele s tolika předměty a žáky – asi se vám to nepovede), a jejich rodičům prostě zavděčit nezvládnu.
Tak, to jsem celý já – člověk, jako každý jiný.
Nějaký ten bonus
Jak už jsem uvedl výše, vnímám vzdělávání jiným pohledem, než je vžitý názor. S mými názory na vzdělávání se můžete seznámit v následujících odkazech:
- Podle čeho vybrat "dobrou" školu
- Varovné signály "špatné" školy
- Vždyť to není v sešitě
- Příliš chytrý učitel
- Ušlechtilá výuka
- Učit se, učit se, učit se
- Žák + rodič + učitel
- Zodpovědnost – proč, když to „někdo“ udělá za mě
- Třída plná holčiček – vysněný sen učitelek
Tvořím pro dobré lidi. David Gajdošík.
Učitel s neučitelským myšlením a názory.